Vývojová pohybová terapie

Vývojové pohyby jsou jednoduché, holistické aktivity, které formují emoční a sociální inteligenci vašeho dítěte, jeho pozornost, kognitivní schopnosti a využití jeho těla. Jak dítě roste do batolecího, předškolního a školního věku, jeho pohyby se stávají složitějšími a podporují vyšší funkce mozku potřebnou pro psaní, čtení, počítání a kreativní činnost.

Vývojové pohyby utvářejí základní organizaci mysli a těla, přirozenou aktivitou dítě rozvíjí emocionální rovnováhu a také svůj pocit sebe sama a druhých. Pokud dítě nemělo podmínky, které by tyto pohyby podporovalo, můžete mu pomoci vývojovou pohybovou terapií.

Vývojová pohybová terapie využívá angažovanou hru, dotek a pohybové aktivity, které pomáhají zrát jeho nervové soustavě. Rozvojové pohybové aktivity poskytují dítěti první příležitosti k učení. Malé děti po malých krůčcích procházejí fázemi propojení a individuace.

Děti se rodí s mnoha nezralými systémy, které ke zrání vyžadují pohyb a vztah. Tyto systémy zahrnují zrakový, sluchový, pozornostní, vestibulární a proprioceptivní systém.

Jednoduché, rané pohyby využívají vrozené zdroje ve vašem dítěti, aby probudily jeho mysl. Děti se nejprve učí pohybem, dotykem, všemi svými smysly. Vývojové pohyby jsou specifické pohyby, které děti přirozeně dělají, když mají příležitost.

Reflexy organizují mozek pro učení, sítě pozornosti a emoční rovnováhu. Nezralé reflexy ovlivňují každý aspekt celého dítěte. Když rozumíme vývojovému pohybu, máme vysvětlení, proč mohou mít děti problémy s učením a/nebo chováním.

Pokud dítě nedostane příležitost k vývojovému pohybu, neurologické reflexní dráhy pro tyto pohyby nemají příležitost dozrát. Děti se také mohou "zaseknout" v určitém reflexním vzoru a nepokročí k používání vyšších úrovní mozku snadno. V těchto případech děti potřebují specifický zásah k integraci reflexu a posunu dál.

Výzkum ukázal, že starší děti, které mají nezralé reflexy, mají vyšší výskyt specifických poruch učení ve srovnání s dětmi se zralými reflexy. (O'Dell a Cook, 1996; Wilkinson, 1994; Bender, 1976; Rider, 1972; Gustafsson, 1970).

Dobrou zprávou je, že mozek velmi reaguje na vývojovou pohybovou terapii . "Nedávný výzkum ukazuje, že reflexní abnormality lze korigovat použitím specifického pohybového programu ke stimulaci příslušných reflexů v pozdějším věku, a že reflexní zrání je doprovázeno zlepšením ve čtení a psaní." (McPhillips a kol. 2000)

Prostřednictvím rozvojových příležitostí k pohybu se děti stávají soustředěnějšími, pozornějšími a emocionálně vyrovnanějšími. Děti s dobře vyvinutým nervovým systémem mají méně stresu a nové situace a akademické učení jsou snadné, přirozené a automatické.

Zdroj/Burns